Co člověk nečekal..

Nazdar světe.

Chvíli jsem nepřispívala, neboť jsem se točila v kruhu - práce - domácnost - děti. Poté muže skolil moribundus a verdikt od lékaře nebyl moc přívětivý. Přišly virózy dětí, tlak z práce, vánoční přípravy a nakonec chřipka. Svět se zastavil. Zastavil se tedy o chvíli dřív. 

Je to rok a osm měsíců, co jsme s mužem jeli na genetiku, abychom zjistili pohlaví našeho vytouženého třetího dítěte. V tu chvíli jsem doufala pouze v děvčátko, nic jiného nepřišlo v úvahu. Místo děvčátka jsme se dozvěděli zprávu - zamlklý potrat ve třináctém týdnu. “Je to pár hodin, co přestalo bít srdíčko,” řekla lékařka. Přišlo příšerné období, ač jsem s tím byla v pořádku, protože tichý hlas někde hluboko mě připravil na špatné zprávy, hormony a hlava si dělaly co chtěly. Šestinedělí bylo peklo, ale naučilo mě dost. Rok 2024 mi hodně vzal a hodně dal. Už tenkrát říkali, že je to nějaký karmický rok. 

Více než rok trvalo, než se hormony srovnaly. Byly dny, kdy jsem cyklus měla i 45 denní, někdy vůbec. Zkoušela jsem různé doplňky, Gynex, Macu peruánskou, přírodní doplňky na relaxaci a stejně to stálo za prd. Více jak rok snažení a bez výsledku. Když v říjnu letošního roku přišel další zkrat a dlouhé zpoždění, volala jsem doktorce, že už toho mám dost. Napsala mi přírodní progesteron. Načetla jsem si jak funguje cyklus, nasadila jsem Gynex v první fázi cyklu, testovala jsem ovulaci, po ovulaci jsem nasadila Utrogestan, aby se cyklus nastartoval. Jenže co člověk nečekal..

Vše bylo propočítáno na dny. Třináctý den po ovulaci jsem si říkala, že i když zbytečně, zkusím test. Vyšel negativní. Ten den jsem přijeli naši, pekla jsem hovězí maso a neskutečně mi smrdělo. Jela jsem pracovně pryč, bylo mi tak zle, až na omdlení. Večer u psaní článku jsem usnula a ráno se omlouvala ředitelce, že na mě nejspíš něco leze a po příjezdu jsem odpadla. Něco mi ale říkalo, neházej flintu do žita a zkus to za dva dny. Po dvou dnech jsem se rozhodla, že koupím místo Pepino testů Mamatest o kterých se ale říká, že jsou často falešné. Nedalo mi to, zkusila jsem. Zde je výsledek. 

15 DPO (dní po ovulaci)

Přišel hysterický záchvat pláče, až to vzbudilo mého nemocného syna. Muž ani syn nechápali, co se stalo. “My to dokázali,” řekla jsem. Okamžitě jsem to oznámila své jediné kamarádce, která celé dva roky ví o každém prdu. Poslala mě pro Clearblue test, který měří hladinu hCG méně citlivě, ale ukazuje počet týdnů od oplodnění, což by mohlo značit, jak hladina těhotenského hormonu roste.

15 DPO

Dobrá, radost vystřídal strašný strach. Asi jsem nečekala, jak reálný strach mají ženy, které potratí několikrát za sebou. Mně se to přeci stát nemůže, hrdince. V tu chvíli mi došlo, je mi jedno, jestli je to holka nebo kluk, hlavně ať je to zdravé. Volala jsem doktorce, řekla mi, že je ráda, že mě slyší šťastnou, ať užívám léky dál a objednala mě na pondělí 22. prosince se slovy: “dostanete dárek pod stromeček.” 

Čas plynul, strach se stupňoval, protože těhotenské příznaky kompletně vymizely. Byla jsem těhotná tolikrát a pokaždé mi bylo strašně zle, byla jsem unavená, všechno mi smrdělo a váha mi klesala. Jednou dokonce o patnáct kil. Co jiného mě může ujistit, než Clearblue? Pokud hodnoty hCG stouply, ukáže to vyšší týdny. Další dvě stovky v čudu. Zkusíme to. 

20 DPO (5TT)

Nějaká ta křeč v břiše je, občas mi něco zasmrdí a otočí se mi žaludek. Nic hrozného. Teď mi navíc lítá v hlavě, co když tam není jen jedno? Náš starší syn je původně z dvojčat. Snažím se tu myšlenku upozadit. Je to jen strach. Začíná nám pracovní volno, tak mám čas zrelaxovat. Vlastně ne, máme doma chřipku, tak místo pracovních povinností nastupují ty domácí. Ten čas do kontroly neutíká, často na mě vyskakují články o tom, jak těhotenské příznaky ustaly a ženy musely na revizi. Ano, všichni víme, je to příroda a ta se zařídí sama. Neovlivním to. Ale já další bolest neunesu. Jedu pro další test a chytám chřipku také. 

26 DPO (5+6 TT)

Dosáhla jsem maxima. Víc už se nedozvím. Přes víkend zvládnu být klidná a uvidíme v pondělí, co najdeme na ultrazvuku. Nemoc se mě drží zuby nehty. Nemohu mluvit, bolí mě průdušky, v krku, mám rýmu. To chceš, když nic na to nemůžeš. Navíc je před Vánoci, nemám nic nachystaného, nemám uklizeno, nemám zabalené dárky ani napečeno. V sobotu musím dokoupit co je třeba, večer pracovně na Vánoční zpívání a v neděli mám jeden melír. Doufejme, že to přežiji. Bude to náročné. Letos bych nejraději vyškrtla všechny rodinné návštěvy.